Marie Terezie

14. dubna 2010 v 8:29 |  Habsburkové
Marie Terezie (1717 - 1780)

Marie Terezie byla v českých lidových pramenech často označována za naši královnu. Do paměti českého národa se zapsala daleko hlouběji než ostatní habsburští panovníci, s výjimkou Rudolfa II. a Ferdinanda II.
Narodila se 13. května 1717 císaři Karlu VI. A jeho ženě Alžbětě Kristině v Hofburgu. Rodiče vůbec nepočítali s budoucí slávou své dcery, a tak neprošla žádným formálním státnickým vzděláním. Dívka měla temperament a zdravý, praktický rozum. Jezuité ji vyučovali dějepisu, literatuře, španělštině, italštině, francouzštině, latině. Milovala divadlo a tanec. A také lotrinského korunního prince Františka Štěpána, se kterým se poprvé setkala ještě jako dítě v roce 1723. Byl mezi nimi věkový rozdíl devíti let. Svatbu měli 12. února 1736. Už 5. února 1737 se jim narodila první dcera Marie Alžběta. Z jejich manželství nakonec vzešlo 16 dětí, z nichž 12 se dožilo dospělého věku a čtyři z nich byli chlapci. Marie Terezie byla v počátku svého panování neustále těhotná. Prožívala intenzívně manželské štěstí. Trvala na společné ložnici, což bylo v panovnických kruzích neobvyklé.
20. října Karel VI. nečekaně zemřel. Marii Terezii bylo tehdy třiadvacet let. Zažila už narození tří dětí a úmrtí dvou a očekávala právě další porod (syn, pozdější Josef II., se narodil v březnu 1741). Mírně po svých četných porodech ztloustla, zdobily ji krásné bílé zuby a pěkné světlé vlasy. Zdravím a energií jen kypěla. Podle pragmatické sankce z roku 1713 bylo sice stanoveno nástupnické právo i po ženské linii, ale na západě a na severu se okamžitě přihlásili se svými fiktivními nároky na habsburské dědictví nenasytní sousedé: kurfiřti saský a bavorský a pruský král Fridrich II.
Právě ten byl nejvíc nebezpečný. A konflikt nakonec vypukl koncem roku 1740 jako válka o země Koruny české. V prosinci 1740 vpadlo pruské vojsko do Slezska. Spojené francouzsko-bavorské oddíly obsadily zase Horní Rakousy a v listopadu 1741 Prahu. Tři čtvrtiny zemí Koruny české padly do rukou nepřátel. Tehdy se prokázaly státnické schopnosti ohrožené panovnice. Ve svém boji využila ženských zbraní. Hned po své korunovaci na uherskou královnu 25. června 1741 předstoupila před shromážděné uherské stavy a chtěla se svěřit pod ochranu uherských magnátů. Přitom prý držela v náručí malého Josefa. Mělo to údajně ohromující dopad. Kavalíři tasili kordy a vzkřikli: ,,Nechť zemřeme pro svou královnu Marii Terezii!" Uherská pomoc jí nakonec umožnila dobýt první vítězství. Válečné vyčerpání vedlo k tomu, že se znepřátelené strany dohodly - v roce 1748 Prusko získalo část Slezska a Kladska, Sasové nic. A Marie Terezie se nechala korunovat v Praze v květnu 1743 na českou královnu.
Nyní si mohla uvolnit ruce k reformám. Bylo jich dost. Například fiskální reforma z května 1748, v jejímž rámci byl pořízen soupis zdaněné poddanské půdy, v roce 1757 byl rozšířen a zdanil i šlechtu. Vznikl nový poštovní řád, modernizovala se krajská správa, vznikla vojenská reforma, upravila se struktura robotních povinností, reformovalo se zdravotnictví a školství a podporovala domácké práce. Zrušením české kanceláře a vznikem nového útvaru vytvořila základ rakousko-uherského dualismu a mnozí Češi tento akt právem považovali za konec ústavní existence českého státu.
Vedle své politické činnosti se činorodá panovnice nepřestávala starat o rodinu. Jako matka byla rázná i něžná a snažila se být co nejčastěji s dětmi. Přísná byla hlavně na Josefa, který byl rozpustilý, a matka ho chtěla ukáznit. Sledovala nejen učení dětí, ale i jejich chování a snažila se je usměrňovat ještě i v dospělém věku.
Už po uzavření míru s Pruskem Marie Terezie tušila, že není všem špatným dnům konec. Mír opět rozdrtila tzv. sedmiletá válka. V roce 1756 vtrhl Fridrich II. do Slezska. Chtěl získat ztracené části Slezska i s Kladskem. Přes četná vítězství habsburských armád skončila v únoru 1763 mírovou smlouvou, v níž Marie Terezie definitivně rezignovala na Slezsko. Spolu s Kladskem byly ztraceny.
Druhá vlna tereziánských reforem se týkala především školství, soudnictví a náboženství. Marie Terezie, které v roce 1765 zemřel milovaný manžel a ona od té doby nosila jen vdovské černé šaty, se nyní intenzívněji věnovala dobročinným účelům a dětem. Na Pražském hradě založila ústav šlechtičen nesoucí její jméno. Věnovala se také přestavbě celého Pražského hradu.
Dynastické sňatky jejích dětí jí vynesly titul tchýně Evropy. Zemřela 28. listopadu 1780 - nachladila se a její plíce prakticky přestaly fungovat. Po pohřbu 3. prosince byla uložena v císařské hrobce u kapucínů ve Vídni po boku svého manžela.


Pokud se Vám článek líbil, tak můžete přispět libovolnou částkou na provoz a rozvoj moji stránky, na kterou budu postupně přidávat další zajímavosti z historie domácí i světové.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 startlis startlis | Web | 14. dubna 2010 v 8:39 | Reagovat

Na mim blogu najdes v rubrice ,,souteze" soutez o best pisnicku budu rada kdyz se zapojis........v rubrice ,,moje keci" najdes clanek ,,fakt ma krasny hlas" moje kamoska na youtube nahrala videaa a budu rada kdyz se podivas a ohodnotis to ma krasny hlas a podporu si zaslouzi.Jinak mas strasne hezu blog,ppa

2 gigi gigi | Web | 2. května 2013 v 21:15 | Reagovat

http://www.novinky.cz/zena/299974-marie-terezie-chytra-zena-na-trunu-ktera-prekypovala-zdravim-a-energii.html

Měli to se svolením? jen jsem zvědavá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama