Zlatá bula sicilská

22. ledna 2010 v 9:57 |  Přemyslovci
Zlatá bula sicilská (26. září 1212)

V povědomí české veřejnosti je Zlatá bula sicilská zapsána jako důležitý státoprávní dokument zaručující navždy dědičnost českého královského titulu a následnictví nejstaršího syna. To je však představa nepřesná, zjednodušená a částečně naprosto nepravdivá.
V překladu Zlaté buly o právu prvorozenství, čili následnictví nejstaršího syna, není ani slovo. Teoreticky tak u nás stále zůstával v platnosti stařešinský řád Břetislava I. z roku 1055, který dával právo vládnout nejstaršímu žijícímu členu rodu Přemyslovců (tedy nikoliv nutně přímému potomku předchozího knížete).
Jediná důležitá věta týkající se dědičnosti a následnictví českého královského trůnu, je ve Zlaté bule sicilské takto: ,,Chtějíce, aby kdokoli od nich (české šlechty) bude zvolen králem, k nám (císaři Fridrichovi II.) nebo našim nástupcům přijel a náležitým způsobem odznaky královské přijal."
Co tedy tato formulace znamená? Právo volit knížete měli čeští velmožové od nepaměti a Zlatá bula sicilská jim ho pouze potvrdila. Jediná změna, která v systému nástupnictví nastala, byla v pojmenování českého knížete, který se měl od této chvíle nazývat králem a nosit královskou korunu. V praxi tak získal svým způsobem výjimečné postavení mezi říšskými knížaty, ale na jeho privilegiích ani suverenitě se nic zásadního neměnilo. Zůstal podřízen římskému králi či císaři a účastnil se říšských sněmů po boku ostatních knížat.
Přemysl Otakar I. měl jistě před očima neblahý příklad svých dvou předchůdců Vratislava II. a Vladislava II., kteří získali v letech 1085 a 1158 královskou korunu, ale jejich následníci už ji neměli. Ne že by tu byla nevůle císařů korunovat česká knížata i nadále, ale česká šlechta si to tehdy nepřála! Vratislav II. i Vladislav II. totiž přijali korunu pouze z rukou císaře. Šlechta dostala strach, že by při zachování královské důstojnosti mohlo být jejich volební právo pro příště opomenuto, a proto záměrně bránila v přijetí královské koruny dalším knížatům. Navíc po smrti obou prvních českých králů byla politická situace v Čechách a na Moravě dost napjatá. O knížecí stolec probíhali líté boje, takže nikdo neměl sílu ucházet se o královskou korunu.
Tomu všemu se chtěl vyhnout Přemysl Otakar, který získal královskou korunu pro sebe již roku 1198, a proto se snažil české šlechtice uspokojit právě listinou, jako byla Zlatá bula sicilská.
Přemysl Otakar I. byl člověk, který pro zajištění svých politických ambicí byl schopen udělat takřka cokoliv, na domácí i evropské politické scéně. Vládl zrovna v době, kdy se po smrti Jindřicha VI. roku 1197 otřásal říšský královský trůn a svádělo o něj boj několik kandidátů. Tento zápas byl velmi složitý a zdlouhavý, ale Přemysl Otakar I. se v něm uměl dobře zorientovat a častým přecházením na různé strany dokázal získal po sebe i české knížectví velmi výhodné postavení, jež se zúročilo v zisku a uznání královského titulu a mimo jiné také ve vydání Zlaté buly sicilské. Mnozí čeští historici, kteří Přemyslovo počínání dodnes obdivují, tomu říkají ,,obratné politické lavírování". Pojem ,,bezohledná osobní zištnost" ho však vystihuje stejně dobře.
Listina byla nazvána sicilská podle svého vydavatele (byla opatřena zlatou majestátní pečetí sicilského království), ale byla vydána 26. září roku 1212 ve švýcarském městě Basilej, kde právě v té době Fridrich se svým vojskem pobýval.
Význam Zlaté buly sicilské jako státoprávního dokumentu zajišťující české království na začátku 13. století bývá dnes dost přeceňován. Listina zajistila především samotného Přemysla a její obratná formulace dokázala upokojit českou šlechtu. Poté tedy Přemysl ještě potřeboval zajistit zvolení svého syna Václava budoucím králem a dál už Zlatou bulu na nic nepotřeboval. Zvolení Václava se podařilo dosáhnout na dobře zinscenovaném českém sněmu roku 1216, kdy Přemysl představil tehdy jedenáctiletého hocha jako jediného kandidáta - ostatní byli ve vyhnanství nebo jinak odstaveni. Podle dikce Zlaté buly nechal Přemysl volbu zavčas potvrdit Fridrichem II.
Poté byla Zlatá bula sicilská na devadesát let možná úplně zapomenuta. Zřejmě ležela v pražském hradním archivu, kde se na ni potupně prášilo. Ostatně Přemyslovci neměli žádný důvod, proč na ni upozorňovat - nebyla pro ně nijak výhodná. Na domácí scéně totiž během 13. století vykrystalizoval spor o podíl na moci mezi králem a šlechtou. Zatímco Přemyslovci pochopitelně toužili po centralizovaném pojetí, šlechta se chtěla na politických i jiných záležitostech země významně podílet a rozhodovat. Ale ani šlechtici Zlatou bulu tehdy v zásadě nepotřebovali, neboť v letech 1253, 1278 i 1305 zůstal totiž vždy jediný žijící Přemyslovec, takže volba by byla stejně jen formální záležitost.
Po vymření Přemyslovců si na ni sice čeští páni vzpomněli a vytáhli ji na světlo, aby připomněli římskému králi Albrechtovi Habsburskému svá práva. Ten však prohlásil, že Zlatou bulu uzná a potvrdí pouze tehdy, pokud bude českým králem zvolen jeho syn Rudolf. Tím udělal z volby podobnou frašku, jako byly ještě nedávno volby v komunistickém Československu. Zvráceně by se to dalo shrnout jako příkaz mocných: ,,Buď zvolíte toho, koho my vám navrhneme, nebo budete potrestáni!"
Nicméně Rudolf zvolen byl, ale už příštího roku 1307 nečekaně zemřel a na trůn se dostal Jindřich Korutanský podle dikce Zlaté buly. Albrecht Habsburský ho sice ve funkci nepotvrdil, ale už příštího roku 1308 byl zavražděn. Nový římský král Jindřich Lucemburský se projevil podobně jako jeho předchůdce. Uzná sice právo českých šlechticů na volbu, ale musí být zvolen někdo z jeho rodu. Volba padla na jeho mladého syna Jana Lucemburského, protože Jindřich Korutanský ztratil v Čechách zatím všechny příznivce. Tento stručný přehled několika královských voleb po sobě dobře ilustruje, jak jsou listiny důležité. Poslouží jako dobrá právní berlička, pokud se zrovna hodí mocným pánům do plánů. Když se nehodí, může být opomenuta a rozhoduje se podle vojenské síly a politické moci.
Na druhou stranu tím význam Zlaté buly nemůžeme snižovat. Je bezpochyby pravda, že díky zaručení volebních práv reprezentantům českého státu vedle osoby krále či knížete, patří k důležitým dokumentům, a podílí se bezpochyby na vytváření české státnosti v průběhu dějin. Sám Karel IV. ostatně při svém panování považoval za důležité právě Zlatou bulu sicilskou z pozice římského císaře potvrdit. I v dalších kritických chvílích v českých dějinách (1419, 1457, 1526, 1618) byla v modifikované formě použita a český sněm i díky ní mohl volit českého krále.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 zuzana zuzana | 6. prosince 2010 v 20:08 | Reagovat

nenašla jsem co jsem chtěla hledala jsem kdo získal zlatou bulu sicílskou ale nenasla jsem.

2 Zdena Zdena | 7. prosince 2010 v 9:14 | Reagovat

[1]:Zlatou bulu sicilskou získal Přemysl Otakar I.

3 tania tania | 11. června 2013 v 17:06 | Reagovat

Moc a zbytečně dlouhý.V učebnici to je          
lepší!!!!:(:(

4 Zdena Zdena | 11. června 2013 v 20:31 | Reagovat

To je pravda, ale já jsem chtěla tento dokument představit, jaký měl vliv v širších souvislostech. Ale jinak díky za názor.[3]:

5 klárka hofrová klárka hofrová | E-mail | 19. března 2015 v 13:52 | Reagovat

mě to vube nejde vitisknou

6 precipitance precipitance | Web | 7. září 2016 v 19:15 | Reagovat

půjčky na op praha O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama